Rodinná výměna ve Francii

V rámci Rotary Youth Exchange přinášíme ohlédnutí za rodinnou výměnou ve Francii očima Sofie Mertlíkové z Náchoda.

13. července jsem poprvé v životě seděla sama v letadle. Čekal mě Lyon a dva týdny ve francouzské rodině, kterou jsem do té doby neznala. Byla jsem trochu nervózní, protože jsem vlastně nevěděla, co mě čeká, ale zároveň jsem se těšila na něco úplně nového.

O rodinných výměnách jsem se dozvěděla od studentů z mojí školy. Protože ráda cestuji a poznávám nová místa i lidi, rozhodla jsem se přihlásit. Francii jsem si původně nevybrala, ale právě ta mi byla nabídnuta. Po chvíli přemýšlení jsem se rozhodla říct ano.

Po příletu do Lyonu ze mě nervozita rychle spadla. Bydlela jsem v krásném domě a měla vlastní pokoj. Hostitelskou rodinu tvořila maminka Romane, její dva starší synové a Romane, se kterou jsem výměnu absolvovala. Dorozumívaly jsme se hlavně anglicky. Někdy jsme si sice musely něco vyhledat, ale jinak pro mě komunikace nebyla problém a během pobytu jsem získala mnohem větší jistotu v mluvení.

Každý večer jsme společně plánovali další den. Domlouvali jsme se, co bychom chtěli vidět a co by mohlo být zajímavé. Někdy jsme vyráželi všichni, jindy jen já s Romane, podle toho, jak měla její maminka práci.

První dny jsme poznávali hlavně Lyon. Romane mi ukázala hlavní ulice, ale i menší uličky a různá místa, která bych jako turistka možná sama nenašla. Lyon mě překvapil tím, jak je opravdu velký. Zároveň jsem si ale zamilovala obrovský park s jezerem, kde lidé piknikují, půjčují si lodičky a kde je dokonce i zoo, do které se neplatí vstup. Byli jsme také v kině na filmu v angličtině, nakupovali a několikrát společně vařili.

Z francouzského jídla mi nejvíc zachutnal pórkový slaný koláč. Naopak jedna z věcí, která mě bavila možná ještě víc než samotné výlety, byla jejich obliba karetních her. Karty hráli opravdu skoro všude – při čekání na jídlo v restauraci, po jídle nebo jen tak, když spolu chtěli trávit čas.

Asi největším zážitkem pro mě byly Alpy, kde jsme strávili přibližně čtyři dny. Byli jsme u jezera na pikniku a každý den jsem měla možnost vidět úplně jiné výhledy. Hory pro mě byly opravdu nádherné a právě tam jsem si asi nejvíc uvědomila, jak odlišná může být krajina jen pár hodin od domova.

Po Alpách jsme jeli na rodinný oběd k prarodičům, kteří zrovna slavili výročí svatby. Přestože jsem byla pro ně úplně cizí člověk, přirozeně mě zapojili do oslav a byli ke mně moc milí.

Další část pobytu jsme strávili v Provence, kde má rodina apartmán. Bydleli jsme v malé vesnici, která se mi moc líbila. Chodili jsme na trhy, procházeli okolní města a místa kolem hradů a také jsme navštívili lanový park. Ten patřil mezi moje nejoblíbenější zážitky, protože mám ráda trochu akčnější aktivity.

Nejvíc si ale možná pamatuji úplně obyčejné chvíle. Třeba když jsme se ke konci pobytu vraceli z nákupů, začalo pršet a neměli jsme deštník. Tak jsme prostě běželi k tramvaji. Právě takové malé momenty mi dnes připomínají celý pobyt nejvíc.

Po dvou týdnech ve Francii jsme se společně vydali opačným směrem – do Česka. V Praze jsem Romane ukázala nejznámější místa historického centra, Karlův most a orloj, prošli jsme se také po Vinohradech a Vyšehradě. Ochutnala trdelník a postupně jsme začali poznávat i místa, která jsou blíž mému domovu.

Ukázala jsem jí Náchod, zámek, okolní skály a další místa v okolí. Některé dny jsme měli naplánované výlety, jindy jsme jen odpočívali a vymýšleli, kam vyrazíme další den. Chtěli jsme toho stihnout co nejvíc, ale zároveň jsem jí chtěla ukázat i úplně normální život u nás.

Celá výměna pro mě nebyla jen o cestování. Zjistila jsem, že dokážu být sama v novém prostředí, poradit si v cizí zemi a komunikovat v angličtině mnohem sebevědoměji, než jsem si před odjezdem myslela. Zároveň jsem poznala, že když s někým trávíte hodně času, je důležité umět říct, co potřebujete a co vám vyhovuje.

Do Francie jsem odjížděla hlavně proto, že jsem chtěla něco nového zažít. Nakonec jsem se ale nevrátila jen s fotkami z Lyonu, Alp a Provence. Přivezla jsem si i větší samostatnost a hlavně pocit, že si dokážu poradit, i když dopředu vůbec nevím, co mě čeká.

Pokud byste také chtěli vyrazit do zahraničí v rámci Rotary Youth Exchange, neváhejte se přihlásit zde.