Rodinná výměna v severském stylu

18. 12. 2023 - Ohlédnutí za rodinnou výměnou ve Finsku s Rotary Klubem Broumov očima studentky broumovského gymnázia Štěpánky Kohlové z Teplic nad Metují. "Když jsme ráno jeli s rodinou do Prahy na letiště, věděla jsem, že následující dva měsíce mi ovlivní život a všechno bude trochu jinak. Jakmile se Anni (má host ségra) objevila  v příletové hale, běžela jsem jí naproti a obejmuly jsme se. Tím naše výměna začala.

Hned další den jsme šly do školy. Z toho jsem měla trochu obavy, ale učitelé i spolužáci ji hezky přivítali a vše proběhlo bez problémů. Tímto jim moc děkuji. Jelikož byl konec školního roku, atmosféra ve škole byla pohodová a poslední dny jsme si zpříjemnili výlety a poznáváním mých oblíbených míst na Broumovsku.

Během našeho společného měsíce v Česku jsme cestovaly opravdu hodně, dokonce jsme byly na místech, kde i já byla poprvé. Nejvíce se Anni líbily Krkonoše – zamilovala si tu přírodu, z čehož jsem měla ohromnou radost. Bylo zajímavé ukazovat někomu českou krajinu a seznamovat cizince s naší kulturou. Uvědomíte si, jak je Česká republika krásná a zajímavá.

Zanedlouho nastal den, na který jsme měly koupené letenky. Den loučení se všemi příbuznými a kamarády. Brzo ráno nás moji rodiče odvezli na letiště do Prahy a my dvě nastoupily na náš první let směr Helsinky. Tam nás čekal přestup do Oulu, kde už nás na malém letišti čekala má hostující starší sestra a mamka. Cestu z letiště jsem prospala, asi jako každý jiný exchange student :D

Na můj druhý den ve Finsku byly plány připravené jasně. Ukázat mi město, okolí a ochutnat finské speciality. Moje rodina bydlí 10 km od centra města Haapavesi. Počet obyvatel je asi 7,3 tisíc, ale rozlohou je více než 2x větší než Praha. Rodina vlastní ovčí farmu a okolo 500 ha pozemků, takže když jsme se šly s Anni projít nebo projet na kolech, skoro pořád jsme byly na naší půdě. Asi 300 m od domu mají (podle nich) malé jezero a vedle něho saunu. Téměř každá finská rodina má minimálně jednu saunu, většinou ale dvě nebo tři.

Hned o víkendu jsme jeli společně s dědou na druhou stranu Finska do města Eno, poblíž Joensuu.  Důvod této 5h cesty byl prostý, setkat se u tety se zbytkem rodiny. Přivítali mě tam jako vlastní a já se tak i cítila. Oblast Finska, ve které bydlí, je jiná než ta, ve které jsem bydlela já, přirovnala bych to jako naše Čechy a Morava. Během tří společných dnů jsme stihli sjet divokou řeku na raftech, upéct tradiční karjalanpiirakat (pečivo plněné rýžovou kaší, které se po upečení se natírá vajíčkovým máslem), otestovat další saunu a užít si společné chvíle.

Další dny jsme trávily doma a dělaly různé spontánní výlety v okolí. Navštívily jsme Powerpark – zábavní park, upekla jsem české buchty, prezentovala o Česku na Rotary schůzi, naučila se hrát na kantele – typický hudební nástroj, byla několikrát v sauně, proletěla se helikoptérou, každý den sledovala západ slunce, pomáhala s ovcemi, pekly jsme a vařily, dělaly rozhovor do novin, ale hlavně jsem si neskutečně užívala, že žiju svůj sen.

Týden před odletem domů, jsme odjely na tři dny do Helsinek. Říká se, že kdo navštíví pouze Helsinky, neví, co je pravé Finsko. Můžu to jen potvrdit. Je to tam jiné. Helsinky jsou oproti Praze opravdu malé město a nemají ani tolik památek, ale přesto určitě stojí za vícedenní návštěvu.

Jen co jsme se vrátily domů, musely jsme se připravit na druhý den, protože začala škola. Jejich školní systém se od toho našeho liší celkem výrazně. Celý rok mají rozdělený do 6 semestrů a v každém z nich mají max. 5 předmětů, které si sami vybírají. Poslední týden semestru je zkouškový a každý den mají velký test z jednoho předmětu. Také si v některých školách mohou vybrat, zda chtějí střední školu na 3 nebo 4 roky.

Škola, ve které jsem byla, je nově přestavěná. Čisté, minimalistické prostředí a moderní vybavení (v učebně chemie mají myčku na chemické nádobí a v učebně hudební výchovy více hudebních nástrojů než žáků a zaměstnanců dohromady:) Studenti zdarma dostávají všechny potřebné  pomůcky – učebnice, notebook s výbavou, peníze na dopravu a autoškolu. Co mne zaujalo asi nejvíce, byla jídelna přímo ve škole, kde si každý žák sám nabere, co chce a kolik sní. Nemají pak žádné zbytky a plýtvá se minimálně. Obědovou pauzu mají ve 12 hodin a vše samozřejmě zdarma.

Můj úplně poslední víkend jsme strávily u moře v Kalajoki. Nádherné místo, ale plné turistů a chatařů. Byly jsme v lanovém parku, půjčily si fat bikes a od večera až do noci jsme jezdily po plážích a koukaly na překrásný západ slunce.

Loučení, které jsem věděla že přijde, bylo těžké. Mám úžasnou druhou rodinu a jsem neskutečně vděčná za to, jak se o mě starali. Prožila jsem s nimi nezapomenutelné čtyři týdny.

Poslední cesta do Oulu, odbavení zavazadla, bezpečnostní kontrola, hodinový let do Helsinek a přestup na dvouhodinový let do Prahy – to vše proběhlo, jak mělo, a já po měsíci plném nových zkušeností, byla zase doma. Chtěla bych mockrát poděkovat organizaci Rotary a rodině za zprostředkování výměny a za možnost vyrazit do světa a splnit si můj vlastní sen.