Můj měsíc ve Finsku

5. 1. 2026 - Ohlédnutí za výměnným programem "Rotary Youth Exchange", podpořeným Rotary klubem Broumov, očima Emmy Skalákové z Heřmánkovic. 

Když jsem se rozhodla přihlásit na rodinnou výměnu do Finska, měla jsem spoustu otázek. Jaké to bude žít v úplně cizí rodině. Dorozumím se vůbec anglicky? A co když mi bude smutno po domově?  Dnes, když se ohlížím zpět, musím říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Měsíc ve Finsku mi otevřely oči, přinesly nové přátele a ukázaly, že svět je mnohem pestřejší, než jsem si dovedla představit.

Moje hostitelská rodina bydlela nedaleko Oulu ve městě jménem Kannus, v malém městečku obklopeném lesy a jezery. Hned první den mě překvapila jejich pohostinnost a klid. Všechno mělo svůj rytmus – snídaně v tichu, společné večeře a dlouhé procházky po okolí. Zatímco u nás doma bývá často hluk a spěch, tady panoval neuvěřitelný klid a pohoda. Naučila jsem se, že Finové mají zvláštní vztah k přírodě, tráví v ní většinu volného času, a to i v dešti nebo zimě.

Jedním z nejzajímavějších zážitků byla návštěva sauny, která je pro Finy naprostá samozřejmost. Moje hostitelská rodina chodila do sauny několikrát týdně, a i když jsem se zpočátku styděla, brzy jsem pochopila, že je to nejen o relaxaci, ale také to byl způsob, jak společně trávit čas. Po sauně jsme se šli ochladit do jezera, a to i když mělo jezero sotva deset stupňů.

Se svou finskou výměnnou partnerkou Ellen jsme si rychle padly do oka. Ukázala mi školu, kam chodí a většinu výměny jsme strávili převážně v přírodě, která je ve Finsku opravdu excelentní. Poznala jsem celou její rodinu, kde mě mezi sebe přijali jako vlastní. Moje rodina vlastní rodinou chatu na malém ostrově, není tam signál, žádná Wi-fi, takže jsme trávili čas spolu. Poprvé jsem si vyzkoušela chytat ryby a spát v hamace.

Zaujalo mě, jak velký důraz Finové kladou na samostatnost. Co mě nejvíc překvapilo, byl klid, který Ellen i celá rodina vyzařovali. Nikam se nikdy nespěchalo.

Jednou o víkendu jsme se vydali na výlet s babičkou Ellen, její babička každý rok plánuje výlet se svojí kamarádkou a vnoučaty a já mohla být součástí. Výlet, o kterém nikdo do poslední chvíle neví kam se pojede. Zpočátku jsem byla připravená na to že budeme spát v přírodě ve stanech, ale plány se změnily a opak byl pravdou spali jsme v hotelu ve městě Kalajoki. Nádherné místo, které je plné turistů, ale stojí za to jej navštívit. Vzali nás všechny na sumo zápasy, u kterých jsme se dost nasmáli a zbytek odpoledne jsme strávili už jenom u moře a pozorovali západ slunce. Můj úplně poslední týden jsme strávili 2 dny na Kaustinen Folk music festival což je mezinárodní hudební festival, kde jsem měla možnost potkat většinu kamarádů Ellen a poslední víkend mě moje rodina vzala do města Oulu.

Pak už přišlo loučení, které pro mě nebylo vůbec jednoduché. Našla jsem totiž svoji druhou rodinu a jsem vděčná za to, jak se o mě starali. Mám s nimi spoustu zážitků, o kterých by se dalo mluvit hodiny.

Po měsíci, které jsem strávila ve Finsku, přišla řada na druhou část výměny, tentokrát přijela Ellen ke mně. Byla jsem nervózní a natěšená zároveň. Chtěla jsem jí ukázat co nejvíc z České republiky a přiblížit jí, jak žiju já. A taky jsem doufala, že se u nás bude cítit stejně dobře, jako já u její rodiny.

Zpočátku ji překvapilo, jak hodně Češi mluví. U nás doma se pořád někdo směje, komentuje, vypráví. Finové jsou naopak tišší, a tak se Ellen občas jen usmívala a poslouchala. Ale už po pár dnech se zapojila, dokonce se naučila říkat „dobrý den“ a „děkuju“ s perfektním přízvukem.

Náš první výlet vedl na Šumavu. Chtěla jsem Ellen ukázat českou přírodu, která je jiná než finská. Tam mají nekonečná jezera a lesy, u nás jsou kopce, louky a malé vesnice.

Další zastávkou byla Praha. Pro mě je to město, které znám skoro nazpaměť, ale díky Ellen jsem ho viděla úplně nově. Byla ohromená Pražským hradem, Karlovým mostem i orlojem.

Na závěr jsme jely do Krkonoš. Tam jsme zažily všechno slunce, déšť i vítr. Vyjely jsme lanovkou na Černou horu a nahoře jsme si daly zmrzlinu.

Výměna ve Finsku mě naučila víc, než bych čekala. Nejen o zemi a lidech, ale i o sobě. Naučila jsem se být otevřenější, víc naslouchat a méně se bát neznámého. Jsem překvapená kolik se toho dá naučit pouze za měsíc v jiné zemi. A pokaždé, když vidím mapu Evropy, dívám se na ten severní kousek, kde žije, a říkám si, že díky výměně už pro mě Finsko není jen země v atlasu, ale místo, kde mám kamarádku.